Filmový Resident Evil to zkouší znovu. Tentokrát se série dostala do rukou Zacha Creggera, režiséra filmů Barbarian a Weapons. A stejně jako kdysi série s Millou Jovovich ani tentokrát nesledujeme příběh žádné konkrétní hry. Cregger si vytvořil vlastního hrdinu a vlastní příběh zasazený do světa Resident Evilu.
To je teda sakra blbej večer
Hlavním hrdinou je tedy Bryan v podání Austina Abramse – obyčejný týpek, který má během noční směny doručit zásilku do nemocnice. Jenže cestou zjistí, že se kolem něj děje něco hodně špatného. A jeho cesta z tohohle průšvihu je vlastně to, o čem celý film je.
Horor a komedie?
Když vidím kombinaci hororu a komedie, většinou se mi automaticky rozsvítí varovná kontrolka. Tyhle dva žánry podle mě často končí tak, že z toho není ani dobrý horor, ani dobrá komedie, ale nějaká podivná blbost mezi tím. Nemám to obecně moc rád.
Tady mě ale humor překvapivě vůbec neurážel.
Film nemá potřebu nacpat vtip do každé druhé scény a humor většinou docela přirozeně vychází z Bryana a jeho nešikovnosti. Není to žádný akční hrdina, který kosí monstra a u toho trousí jednu cool hlášku za druhou. Je to spíš normální týpek, který se ocitl v naprosto nenormální situaci a podle toho se také chová.
A právě díky tomu mi většina humornějších momentů fungovala. „Co děláš, ty idiote?!“ jsem sice musel pronést více než jednou, ale chápu – v takové situaci člověk asi není moc šikovný. 😄
Austin Abrams podle mě navíc odvedl dobrý výkon. Bryan je nejen nešikovný, ale i trochu vyjukaný a rozhodně nepůsobí jako člověk, který by byl připravený zachraňovat svět. Což mi sem vlastně sedělo.
Resident Evil tam pořád je
Jako fanouška her mě samozřejmě bavily různé narážky, pomrkávání jejich směrem i zmutované potvory. A dokonce se našly asi dva jumpscary, které mě fakt dostaly.
Právě monstra jsou podle mě jednou z povedenějších věcí celého filmu. Film si s nakaženými a jejich mutacemi docela hraje a některé potvory jsou správně nechutné.
Na druhou stranu bych ocenil i nějaké ty klasické zombíky. Nemuseli tvořit celý film, ale když už koukám na Resident Evil, pár pomalu se šourajících mrtvol bych si klidně dal.
Celkově jsem ale během sledování prostě měl pocit, že se skutečně dívám na něco, co má ke hrám vztah. Fanoušek série to pozná, a to je fajn.
Vypadá to levně. Ale bylo to levné?
Přiznám se, že během filmu jsem měl několikrát pocit, že sleduji poměrně nízkorozpočtovou záležitost. Výprava je hodně skromná a některé efekty na mě působily docela lacině. Jenže pak jsem zjistil, že rozpočet se měl pohybovat kolem 75 milionů dolarů.
A to už zase tak málo není.
Jenže ono to má ještě jeden háček. Cregger se totiž při natáčení ve velkém spoléhal na praktické efekty. Některá monstra skutečně existovala jako obří loutky a digitální efekty je až následně doplňovaly. Jedna z nich dokonce vážila kolem 900 kilogramů a k jejímu ovládání byli potřeba čtyři lidé.
Zajímavé také je, že se velká část filmu natáčela u nás v Česku. Produkce tu strávila 62 natáčecích dní a kromě Prahy využila také Litoměřice, Milovice nebo Třeboradice. Třeba jedna z temných scén vznikala v bývalém železničním tunelu v Litoměřicích.
Takže možná není úplně fér říct, že Resident Evil vypadá levně. Spíš místy působí trochu jako starší béčkový horor a celkově výrazně skromněji, než bych od filmu za 75 milionů dolarů čekal. Do určité míry je to očividně záměr a odpovídá tomu i komornější příběh, který se Cregger rozhodl vyprávět.
Jestli se mi tenhle styl vždycky líbil, je už věc druhá. Některé efekty na mě zkrátka pořád působily lacině. 😄
A pak to nějak dopadne
Největší problém mám vlastně s tím, že celý film je takový… nijaký.
A nemyslím to nutně jako urážku.
Máme tu jednu víceméně noname postavu, která se někde vyskytne, zjistí, že se kolem ní děje něco hodně špatného, potřebuje se někam dostat a cestou se jí samozřejmě všechno sere pod rukama.
A právě ta cesta je vlastně celý film.
Není tu žádný velký příběh, který by mě emocionálně rozsekal, ani postava, na kterou budu za pět let vzpomínat. Bryan prostě někam přijde, zjistí, že je všechno v háji, někam dojde a nějak to dopadne.
A já šel domů. 😄
Příjemný průměr
Zní to možná, jako bych na film nadával, ale vlastně vůbec.
Jako fanoušek Resident Evilu jsem dostal příjemné pohlazení mého herního já, pár povedených potvor, jumpscary i hlavního hrdinu, kterého jsem bez problémů vydržel sledovat až do konce.
Délka byla akorát, návštěvy kina nelituji a jsem vlastně relativně spokojený.
Je to zkrátka příjemný průměr v tom pozitivním slova smyslu. Film, u kterého jsem se hoďku a půl docela dobře bavil, byť ve mně po odchodu z kina prakticky nic nezůstalo.
A asi nejlépe můj pocit vystihuje právě ta věta:
Bylo to dobrý a už to znovu nikdy neuvidím.