Jaké to je, když se GTA převrátí naruby? Zde se totiž místo zločince postavíte na stranu zákona, ráno nastoupíte do služby, vyberete si parťáka a vyrazíte do ulic rozdávat pokuty, zatýkat pachatele a občas se zaplést do pořádné automobilové honičky. The Precinct tento nápad zasazuje do stylizovaných osmdesátých let a daří se mu z něj vytěžit velmi příjemnou policejní hru. Nejlépe ovšem funguje ve chvílích, kdy vás nechá být obyčejným pochůzkářem a nesnaží se z vás za každou cenu udělat akčního superhrdinu.
Hra se odehrává ve městě Averno, kam nastupujete jako začínající policista. Postupně zde rozkrýváte větší případ, poznáváte své kolegy a šplháte po kariérním žebříčku. Samotný příběh je ovšem dost slabý, postavy nejsou příliš zajímavé a moc mě nebavily ani rozhovory zobrazované v takovém zvláštním okně. Ale příběhová linka je naštěstí spíš jakýmsi prostředkem k tomu, abyste se dostali k samotné policejní práci, která je na celé hře zdaleka nejlepší.
Před každým nástupem do služby si vyberete typ směny, případně parťáka nebo policejního psa a následně vyrazíte hlídkovat do ulic. Jednou měříte rychlost projíždějících řidičů, jindy rozdáváte pokuty za špatné parkování nebo chodíte pěšky po přidělené čtvrti. Na první pohled to možná nezní jako kdovíjaká zábava, ale právě tato obyčejná policejní rutina mě bavila nejvíc. Člověk se prochází městem, sleduje dění kolem sebe a postupně zjišťuje, kolik práce dokáže udělat jedno náhodné legitimování podezřele se chovajícího občana.
Na hře je navíc skvělé, že za vás všechno automaticky nevyhodnotí. Musíte dávat pozor na to, čeho se podezřelý skutečně dopustil, a následně sami vybrat, co mu přišijete. Potom se ještě rozhodujete, zda jeho jednání vyřešíte pokutou, nebo už si zaslouží zatčení. Pokud někde zůstane nabourané vozidlo, zavoláte odtahovku. Zraněnému civilistovi přivoláte záchranku a v nebezpečné situaci si můžete vyžádat policejní posily. Nejde o žádnou hardcore simulaci policejních postupů, ale jednotlivé činnosti jsou zpracované dostatečně podrobně na to, aby si člověk skutečně připadal jako policista a ne jen jako postava z GTA, která má náhodou odznak. Podle kvality své práce navíc zkušenostní body získáváte, ale za chyby o ně můžete zase přijít. Ty následně slouží k odemykání drobných perků a nového vybavení.
Běžné hlídkování jinak zpestřují náhodné události, při kterých narazíte na loupež, přestřelku, prchajícího zločince atd. Ty dokážou vytvořit výborné situace, které by žádná předem připravená mise nenahradila. Několikrát se mi například stalo, že už jsem měl po směně a vracel se na stanici, když se najednou něco semlelo a rozjela se větší honička než za celou předchozí šichtu. Přesně v takových chvílích působí město živě a člověk má pocit, že se zločin neřídí jeho pracovní dobou.
Jenže čeho je moc, toho je příliš. Závažných zločinů se ve městě odehrává takové množství, že po nějaké době přestanou působit výjimečně. Někdy jsem chtěl jednoduše vyrazit na obyčejnou pochůzku a rozdávat pokuty za parkování, jenže skoro za každým rohem čekala loupež, přestřelka nebo další pachatel na útěku. Sotva jsem tak jednu událost vyřešil a vracel se k autu, už se někde poblíž dělo něco dalšího a pak zase a znovu... Hra vám sice umožňuje některé výjezdy ignorovat, ale neustálý chaos přesto nabourává atmosféru obyčejné policejní služby. Náhodné události jsou totiž zábavné právě tehdy, když přicházejí nečekaně a nejsou na každém rohu. Pokud k nim dochází každých pár minut, stanou se z nich jen další ikony k odškrtnutí.
Automobilové honičky mě přesto většinou bavily. Jízdní model je docela příjemný, i když ve vyšších rychlostech začínají auta poněkud plavat a jejich ovládání už není tak jisté. Během pronásledování můžete přivolat další policejní vozy nebo jiné formy podpory, takže honičky občas dokážou vytvořit opravdu solidní bordel. Kromě aut se ale dostanete i k vrtulníku, což je sice spíš taková jednohubka, ale jako zpestření to funguje docela dobře. Jsou to v podstatě jen takové sledovací mise, kdy letíte nad prchajícím zločincem a svítíte na něj reflektorem, voláte posily apod.
Podstatně slabší jsou však přestřelky. Střelba zkrátka není tak příjemná, jak by měla být, a umělá inteligence policistů situaci mnohdy spíš zhoršuje. Kolegové se občas chovají jako naprostí šílenci, bourají do ostatních aut a na místě zásahu dokážou vytvořit větší nebezpečí než samotní pachatelé. Ve výsledku jsem se proto mnohem raději věnoval běžné policejní práci než akčním pasážím. Jenže právě těch vám hra postupně servíruje až příliš mnoho.
Samotné zatýkání je zábavné, dokud se tedy nerozhodne stávkovat fyzika. Pokud prchajícího zločince doběhnete, můžete po něm skočit a srazit ho k zemi. V tu chvíli se ale někdy spustí ragdoll a pachatel odletí tak nepřirozeně, že celá scéna připomíná spíš vystoupení nepovedeného kaskadéra. Jindy jsem vedl zatčeného k autu, ale on vůbec nehýbal nohama a pouze se poslušně vezl po zemi.
Podobných technických problémů jsem bohužel potkal víc. Když se k sobě nevhodně srazí auta, může hra postavu přemístit třeba na jejich střechu a následně vám nedovolí nic dělat. Jednou mi dokonce zmizela grafika celého prostředí. Nešikovně jsou ale také vyřešené interakční body vozů. Kolem auta jich je několik, takže když chcete v rychlosti nastoupit, snadno místo dveří otevřete nabídku pro odtah. V klidné situaci jde jen o drobnou otravu, ale během zásahu dokáže podobná věc pěkně naštvat.
Kromě hlídkování nabízí The Precinct také několik vedlejších aktivit, například závody, a postupně si můžete upravovat policejní auta i oblečení hlavního hrdiny. Do služby se s vámi může vydat také policejní pes a časem se dostanete k větším případům, takže hra nezůstává pouze u rozdávání pokut. Jednotlivé činnosti se sice začnou postupně opakovat, ale jejich kombinace společně s náhodnými událostmi dokáže vytvořit dostatek nečekaných situací.
Velkou zásluhu na tom má i samotné zpracování. Averno vypadá velmi pěkně a osmdesátkové zasazení mu dodává vlastní tvář. Grafická stylizace, atmosféra města a výborná hudba dokážou člověka vtáhnout, ať už se právě prochází po chodníku, projíždí nočními ulicemi nebo se za zvuku sirén žene za prchajícím autem. The Precinct díky tomu nepůsobí pouze jako policejní simulátor, ale jako příjemná stylizovaná představa života strážníka v akčním filmu z osmdesátých let.
The Precinct je vlastně opravdu takové GTA naruby. Místo kradení aut je kontrolujete, místo utíkání před policií voláte posily a místo bezhlavého páchání zločinů musíte sledovat, čeho se dopustili ostatní. Právě běžná policejní rutina, rozhodování o proviněních a všechny drobné úkony kolem zásahů tvoří velmi zábavné jádro hry. Slabý příběh, nepovedené přestřelky, šílená umělá inteligence a množství glitchů ho ale srážejí dolů.
Nejvíc mě ovšem mrzí, že hra nedokáže správně dávkovat svůj obsah a po několika hodinách se začne většina činností opakovat. Chtěl jsem být obyčejným policistou, chodit na pochůzky, rozdávat pokuty a jednou za čas se nečekaně připlést k něčemu velkému. The Precinct mi to alespoň částečně umožnil a právě tehdy mě bavil nejvíc. Jen škoda, že mě tak často nutil být akčním hrdinou. I tak jde o povedenou a svým způsobem jedinečnou policejní hru.
