Televizí zromantizovaní vikingové byli v posledních letech velmi populární, což byl pravděpodobně důvod, proč se v Ubisoftu rozhodli zasadit další díl své nekonečné série Assassin's Creed právě do tohoto prostředí. Že se odvěký boj assassínů a templářů dostal skutečně daleko od původní myšlenky, to už je nám jasné několik dílů, ale Ubisoft se tohoto motivu prostě zbavit nehodlá, takže jej propašoval do pozadí děje i tentokrát.
Hra se tedy odehrává částečně v Norsku a převážně v Anglii, kam uprchnete se svým bratrem, jelikož nechcete pokleknout před králem Haraldem Krásnovlasým. V Anglii tak založíte vlastní osadu a začnete budovat aliance.
Co se týče hratelnosti jako takové, je to pořád dokola ten stejný Far Assassin's Cry, jak jsme dávno zvyklí, a za sebe tedy musím říct, že už jsem z toho unavený a otrávený. Je pravda, že Odyssey přinesl do série svěží RPG vítr, což sice mělo své mouchy, ale bylo to něco, co dle mého názoru série potřebovala. Ovšem v Ubisoftu se rozhodli, že to nebyl dobrý směr, takže jsme zpátky tam, kde jsme byli celé roky. RPG prvky jsou téměř pryč a vybavení postavy není v podstatě vůbec potřeba řešit.
Po připlutí do Anglie na vás tedy bude čekat opět obrovský a opravdu krásný svět, plný všemožných značek, až vám půjde hlava kolem. Vyšplháte na nějakou tu věž, spustíte synchronizaci, však to znáte... Musím říct, že jsem vůbec neměl chuť hrát a pouštět se posté do luxování mapy, ale nakonec jsem se překonal. Vyzkoušel jsem si nájezdy na osady, čímž hra lákala, zjistil jsem, že jako viking nesmím zabíjet civilisty, a také mi rychle došlo, jaká repetitivní nuda to celé vlastně je. Naštěstí vylepšovat osadu nebylo nijak zásadní, takže jsem si vystačil s tím málem surovin, na které jsem narazil při plnění úkolů nebo jsem k ním náhodou zabloudil.
Příběh opět není žádný zázrak, ale celkově ujde. Je fajn, že narazíte i na známé postavy a pokud jste viděli seriál Vikingové z dílny Netflixu, budete zde jako doma. Hlavní náplní hry je tedy budování aliancí, což vás zavede do všech možných koutů historických království, v nichž se s těmi postavami setkáte. Jenomže potom už je v podstatě neuvidíte, takže vám budou nejspíš všichni ukradení. Ze začátku to vše bylo docela fajn, ale jakmile se mi asi po šesti uzavřených spojenectvích otevřely na mapě další a další a další, udělalo se mi špatně.
Assassin's Creed: Valhalla by mohla vlastně být dost super hra - má krásný svět a milion možností, jak se zabavit, ale to by to musel být první díl nebo maximálně druhý. Na mě tohle už po všech těch dílech nějak nefunguje. Měl jsem vážně pocit, že hraju luxovací datadisk nějakého starého dílu, kterých jsem už hrál mraky. Přemýšlel jsem i nad tím, že jiné hry, jako například Red Dead Redemption 2 nebo Zaklínač 3 či Skyrim, mě dokonale pohltily, a já byl schopný se klidně jen projíždět a zkoumat různá místa těch světů, zatímco tady vůbec. Přitom ten svět je zde taky krásný, jenomže Ubisoft mu zkrátka neumí dát duši a naplnit ho kvalitním obsahem.
Valhalla v podstatě není špatná hra, jen by potřebovala nemít deset starších bratříčků. Možná by fungovala i jako akční koridorovka, ale takto už prosím ne. Palec nahoru tedy musím dát za možnost zdrogovat se a díky tomu se vydat do světů severské mytologie, ale zároveň dávám palec dolů za to, že každá třetí postava mi nabízela homosexuální románek, ale jen jedna heterosexuální... Proč?? Možná, že za mě bych dal hře dokonce 5/10, ale obecně vzato své kvality má.
