Asi jen málokdo by mohl říct, že si v dětství nikdy nehrál s malými plastovými vojáčky. A pokud jste navíc vyrůstali v devadesátých letech jako já, pak vám možná také tolik učaroval Příběh hraček od Pixaru, což já dodnes považuji za svou jednoznačně nejoblíbenější pohádku. A také si moc dobře vybavuji, že jako malý kluk jsem měl nejradši právě tu scénu, kde komando zelených vojáčků slaňuje z prvního patra, aby později z květináče podávalo hlášení o nových Andyho hračkách. Takže když jsem se později dostal k některým dílům série Army Men, tedy videohrám, které mi umožnily si za vojáčky i zahrát, byl jsem z toho naprosto nadšený. Obzvlášť jsem měl velice rád Army Men: RTS, což byla realtime strategie, která zároveň měla svým vizuálem a atmosférou tak nějak nejblíže právě tomu Příběhu hraček.
Je tedy asi nabíledni, že vstup titulu Toy Shire do předběžného přístupu mě zkrátka nemohl nechat chladným. Už na první pohled je totiž jasné, že nostalgická struna dětství tady drnká ostošest.
Teď už ale titul konečně vyšel v plné verzi, takže se na něj můžeme trochu blíže podívat znovu.
Toy Shire je klasický tower defense, takže nás čeká dohromady osmnáct bitevních polí, na nichž budeme strategicky umísťovat různé věže, kulomety, děla apod. A naším úkolem bude zabránit nepřátelským hračkám či hmyzu proniknout na naši základnu. Kromě statických obranných systémů ale můžeme i během boje kupovat vojáčky různých zaměření a posílat je, kam budeme chtít, podobně jako v běžných strategiích.
Je nutno říct, že hratelnost je v podstatě běžná. Jedná se prostě o úplně obyčejný tower defense, kterých jsou stovky, a je fér si to přiznat. Jenomže Toy Shire zkrátka vsází na to zpracování. Ten vizuál, ozvučení, atmosféra nebo i střídání prostředí od dětského pokojíčku přes koupelnu a kuchyň až na zahradu, to je prostě to hlavní, co tady tak skvěle funguje. Vývojáři zkrátka připravili krásný návrat do dětství.
Do plné verze nám tedy přibyly dvě kapitoly a několik herních novinek, jako je třeba customizace samotného Kevina, tedy kluka (vás), co si s vojáčky hraje. Dále lze nově změnit barvy vojáčků, je tu i herní almanach nebo přepracovaný Endless Mode s lépe vyváženou obtížností. Toy Shire ale i tak zůstává spíše kratší záležitostí. Na druhou stranu, pokud toho nebudete mít stále dost, tak jako velké plus berte i editor vlastních map a samozřejmě i workshop, kde už si můžete nějaké výtvory ostatních hráčů stáhnout. Za mě je ale herní doba pro daný žánr úplně přijatelná.
Během mého hraní jsem navíc nenarazil na žádné zásadní bugy. A potěší i stále přijatelná cena.
Jako nenáročná jednohubka na krátké herní seance třeba po práci rozhodně poslouží pěkně. Tento návrat do dětství se prostě povedl. Jen bych zrovna takový typ hry možná raději viděl na tabletu a mobilu... Snad se i toho někdy dočkáme.
