V roce 2000 byl Soldier of Fortune jako totální zjevení. Jistě, už jsme měli za sebou fenomenální Half Life, ale tahle střílečka od Raven Softfware přinesla něco nevídaného - krvavé porcování nepřátel. Ano, nejen že gunplay byl naprosto luxusní už tenkrát a funguje dodnes, ale modely nepřátel měly navíc mnoho bodů, které jste mohli zasáhnout, a panák podle toho reagoval a ještě třeba i naříkal bolestí. Mohli jste tak teroristu střelit třeba do slabin, které si pak v bolestech chytil, nebo třeba ustřelit hlavu, ruku, nohu, a to vše i na již padlé mrtvole. V době vydání tak hra vyvolávalá značné kontroverze, ale hráči byli uchváceni.
Nemyslím si, že by hráči byli sadisti a vyžívali se v porcování masa, byť někdo určitě ano, ale podle mě právě ten gunplay zajišťoval tak skvělý pocit ze střelby, že to vyneslo Soldier of Fortune mezi kultovní střílečky.
Hrajete zde za Johna Mullinse, nájemného vojáka, který se musí vypořádat s teroristickou organizací, jež chce odpálit jaderné bomby. No, příběh je prostě akční klasika, ale jako důvod pro střílení panáků to bohatě stačilo. Výběr zbraní byl také solidní a je uspokojový i dnes, takže si potěžkáte kromě nože a devítky také třeba velmi účinný Desert Eagle, brokovnici, SMG, odstřelovací pušku a jiné. Jednotlivé mise se pak odehrávají v různých koutech světa, takže se podíváte třeba do metra v New Yorku, do stok v Kosovu, tajného komplexu na Sibiři, do Iráku atd.
Ovšem právě třeba levely jsou to, co už na hře opravdu zestárlo. Jsou to všechno v podstatě interiéry, jejichž paleta zahrnuje především samé hranaté koridory. Navíc žebříky trochu zlobí a vaše postava se také často o něco zasekává. No a závěrem musím zmínit umělou intelegenci nepřátel. Dá se říct, že tu vlastně žádná není. Jednotliví nepřátelé mají většinou přiřazené místo, kde stojí, a tam prostě stojí a střílí. Někteří mají naskriptováno, že odněkud skočí a pak stejně stojí na místě. Později se dá všimnout, že pár vývolených dostalo do vínku kotoul vpřed či do strany, a nakonec někteří poběží i proti vám. Ale zkrátka pořád jsou to jen velmi jednoduché skripty, takže nějaké pokusy o kryt či snad vběhnutí vám do zad, to se tady prostě nestane. Nikdy jsem neměl pocit, že by to bylo tak vidět, ale po všech těch letech to najednou vidět je a opravdu hodně.
Soldier of Fortune už má zkrátka nějaký ten věk, ale pořád umí bavit především díky dosud skvělému gunplayi, který je opravdu nadčasový.
