Určitě každý zná kultovní střílečku a první opravdový úspěch finských Remedy. Max Payne je akční jízda ze třetí osoby, která přinesla ponurou atmosféru, na střílečku originálně vyprávěný příběh, skvělé ovládání a ve hře vůbec poprvé bullet time!
Příběh jako by pokukoval po starých filmech, protože ty vyvstanou pamětníkům na mysl, když se ve hře policista Max Payne vrací domů za svou ženou a malou dcerkou, jež jsou právě ve stejnou chvíli zavražděny zdrogovanými násilníky. Max už plně pod vaší kontrolou běží po schodech nahoru a vy posloucháte křik, výstřely, naříkání. Atmosféra se dá vážně krájet. Je však pozdě.
Celá hra má opravdu hutnou až takovou noirovou atmosféru a její příběh je vyprávěn v komiksových oknech za výborného hudebního podkresu. Navíc se vše odehrává výhradně v noci v kulisách zimního New Yorku, takže celý ten stres zde vyloženě čpí.
Děj se posouvá o tři roky dále a Max jde v utajení po narkomafii, která má na svědomí velkou část kriminality ve městě a také smrt jeho rodiny. Když se dostane mezi obě strany a půjdou po něm všichni, nebude už mít co ztratit a jeho cesta pomsty dostane maximální obrátky.
Grafika po letech samozřejmě zestárla a prostředí působí docela prázdně. Nevím už jak to bylo v původní verzi, ale tady se Max taky dost zachytává o hrany a těžko se od nich odlepuje, což bylo v některých levelech k naštvání (noční můry a krvavé linky). Také se dá všimnout, jak vše čeká na vaše přiblížení než se spustí skript. Obličej Maxe, který mu propůjčil scénárista Sam Lake, také vypadá už trochu vtipně, zvlášť ten typický úsměv, ale jinak je vše pořád na dost vysoké úrovni. Především samotná hratelnost je vážně skvělá a byla radost si hru zopakovat. Sice se dá proběhnout pod deset hodin, ale zase je to lepší než když by jí došel dech.
