Drakan: Order of the Flame byl v roce 1999 úspěšným počinem od Surreal Software, který se evidentně inspiroval u slavné hry Tomb Raider, a přesto se jednalo o něco naprosto odlišného. Viděno zpětně je skoro až neuvěřitelné, jak nadčasový Drakan tehdy byl.
V sérii Tomb Raider jednoznačně zabodovala pohledná hrdinka Lara Croft, takže Drakan nabídl svou hrdinku - Rynn. Ta nejen že byla Laře podobná, včetně nemalých ženských, byť tedy již mnohem oblejších předností, ale dokonce uměla stejná salta dozadu a do stran. Sice nedokázala vylézat na různé římsy jako Lara, takže se prostě muselo jen skákat, ale narozdíl od tehdejšího Tomb Raidera, Drakan kompletně pracoval s myší, takže celé ovládání a rozhlížení bylo úplně na jiném hratelnostním levelu. Hlavní hrdinkou ale veškerá podobnost končila, protože Drakan je akční fantasy, takže místo pistolí jsou zde meče, sekery, luky atd. Avšak tou nejzásadnější věcí je tady samozřejmě plně ovladatelný drak.
Rynn, poháněná pomstou a snahou o záchranu svého bratra, kterého unesou skřetům podobní wartokové, probudí draka Arokha, na němž pak může létat. To je vlastně ta největší zbraň celé hry. Drakan totiž střídá různé prolézaní dungeonů hezky po svých, protože tam drak nemůže, a otevřené lokace, kde právě svedete různé letecké bitvy s jinými draky či balistami apod. Vše se přitom velmi dobře a plynule ovládá a prostředí je docela otevřené. Narozdíl třeba od mnohem mladšího Divinity 2, tady dokonce můžete s drakem pálit i pozemní jednotky, které právě v Divinity vždy zmizí, jakmile vzlétnete. Soubojový systém zde sice není nic extra, ale na rok vydání je docela s podivem, že těla zůstávají ležet na zemi dost dlouho a dokonce se dají i rozsekat na kousky.
Drakan: Order of the Flame zkrátka předběhl dobu a v mnoha ohledech i slavnější Laru Croft. Je proto škoda, že se dočkal pouze jednoho pokračování, které navíc bylo vydané pouze na Playstation 2.
